Vždy hledáme řešení, nikoliv viníka, říká zakladatelka Melvia

Vždy hledáme řešení, nikoliv viníka, říká zakladatelka Melvia 1366 2048 administrator

Jedním z cílů našeho blogu je přiblížit vám dění v naší firmě. A kde jinde začít než u Vitalie Štěpánkové, naší majitelky. Zeptali jsme se jí na několik otázek, které vám pomohou nahlédnout do zákulisí Melvia.

Kde se zrodil nápad založit firmu Melvia a co Tě vedlo k tomu pustit se do podnikání?

Nápad se zrodil skrze mou brigádu, kdy jsem jako hosteska a tlumočnice jezdila na veletrhy s pekařům známou firmou J4 (výrobcem průběžných pecí). Tam jsem nasbírala kontakty z pekařské branže. Byl to takový přirozený sled událostí. Studovala jsem mezinárodní obchod a chtěla jsem si vyzkoušet, jak to funguje v praxi.

Měla jsi nějaké obavy předtím, než jsi s podnikáním začala? Připravila Tě škola dostatečně na vedení vlastní firmy?

Jsem střelec, takže nad věcmi, které dělám, dopředu moc nepřemýšlím. To je asi moje slabá stránka 😉 Protože jsem toho o podnikání moc nevěděla, vlastně jsem se ani nevěděla, čeho se obávat. Také jsem z neznalosti udělala mnoho chybných rozhodnutí. Teď už hodnotím “podnikatelské příležitosti” daleko přísněji. Jak jsem začala podnikat, zapisovala jsem si v průběhu studia předměty, které se mi zrovna hodily. Tahle kombinace, kdy jsem polovinu času věnovala studiu a polovinu podnikání, byla pro mě skvělá, ačkoliv dost náročná. Je škoda, že studenti, kteří se pouští do podnikání se nepotkávají ze strany školy s větším pochopením nebo podporou. Na mojí alma mater omluva “měla jsem neodkladné pracovní povinnosti” neexistovala. Přitom co je pro studenta ekonomického oboru větším přínosem?

Proč zrovna obor pekařství?

Výroba potravin, obzvláště pečiva, je společensky důležitým odvětvím. To se mi zalíbilo. Jíst potřebujeme všichni a zamlouvá se mi, když můžu přispět, aby pečivo, které je na trhu bylo čím dál kvalitnější. Vznik průmyslové výroby potravin nám pomohl k tomu, že netrpíme jejich nedostatkem. Jenže řada výrobců se zaměřila na zisk a prodeje tak výrazně, že tím utrpěla kvalita potravin, které nejsou výživově hodnotné nebo obsahují spoustu nevhodných surovin. Přála bych si, aby potravinářství zažilo takovou malou renesanci, jako v posledních letech gastronomie. Vždyť není umění “něco nějak vyrobit,” ale vyrobit to skvěle a za dobrou cenu. Současné zdroje a technologie to umožňují na řemeslné i průmyslové úrovni. Takže abych odpověděla na původní dotaz – protože chci, abychom jedli dobrý chleba.

Umíš ty sama péct? Pečeš ráda?

Nejsem pekařka a chleba upéct neumím. Je to náročný proces, který ráda přenechám mistrům pekařům.  Jejich výtvory však umím náležitě ocenit a troufnu si říct, že dobrý chleba bezpečně poznám. Ráda si ovšem upeču něco cukrářského, třeba bábovku. Nejnáročnější výrobek, který umím je myslím odpalované těsto. 

Jaký je tvůj oblíbený pekařský výrobek?

Nedám dopustit na čerstvé rohlíky.

Není úplně obvyklé vést firmu ve tvém věku. V kolika letech jsi Melvii založila a máš pocit, že Tě to v něčem omezilo?

Melvii jsem založila ve dvaadvaceti, teď jsem si uvědomila, že to bude za rok deset let. Neuvěřitelné! Ani bych neřekla, že mě v něčem omezila. Spíš bylo dost náročné dělat v takovém věku zodpovědná rozhodnutí. Všechno jsem se učila za pochodu, a tak mi spousta věcí zabrala dlouhou dobu a někdy jsem se dostala do slepé uličky. To bylo namáhavé, ale taky jsem tím nasbírala spoustu zkušeností. 

Zároveň se často nevidí žena v čele technologicky zaměřené firmy. V čem myslíš, že má Melvia výhodu právě v tom, že má v čele ženu?

Nemyslím si, že je rozhodující pohlaví člověka pro výkon jakéhokoliv povolání. Záleží na charakteru a schopnostech.

Setkáváš se někdy kvůli tomu s diskriminací? Dokážu si představit, že klienti mohou být překvapeni, kdo za nimi jezdí na schůzku.

Zcela upřímně, ano. Ale to mě tolik netrápí. Spíš mě mrzí nedůvěra, která obecně panuje vůči ženám a/nebo mladým lidem, že nejsou dostateční profesionálové. Jsou to takové zakořeněné stereotypy. Jako obchodní partner je obecně nejdůvěryhodnější muž běloch ve věku 40-50 let, řekla bych. Naučila jsem se nesoudit lidi podle prvního dojmu a to bych doporučila opravdu každému. Většina lidí dokáže mnohem víc, než bychom si o nich mohli myslet, jen k tomu musí dostat příležitost. 

I tak věřím, že vedení firmy není lehké. Kde na všechno bereš energii a co Tě nejvíc motivuje?

Naštěstí mám tým skvělých kolegů, takže to lehké vlastně je. Toho si nejvíc vážím. Energii beru ze spánku a z jógy. Také se snažím pravidelně jíst, což je možná směšné, ale byly doby, kdy jsem s tímhle měla problém. Takže se snažím dát si každý den snídani, oběd i večeři. Zdravý životní styl je základ. A co mě motivuje? Musím vědět, že to, co dělám, dává smysl. Jinak se nedokážu donutit do práce. 

Neodpustím si otázku na Tvou filosofii se kterou firmu vedeš, jelikož mě naprosto uchvátila a inspirovala. Můžeš nám jí krátce shrnout a popsat, jak ses k ní dostala a případně kdo a co Tě k tomu inspiroval/o? 

To je těžká otázka, protože svoji “filosofii” jsem ještě nikdy nenapsala a nevím, jestli se mi podaří ji nějak stručně a zároveň dostatečně kompletně vystihnout, zkusím to 🙂

Základem je pro mne být dobrým člověkem. Věřím, že když se k lidem ve svém okolí budu chovat vstřícně a s důvěrou, ostatní se budou takto chovat ke mně i k dalším lidem. Věřím v to, že každý je schopen se racionálně rozhodovat, když mu k tomu budou vytvořeny vhodné podmínky.

U nás máme všichni hodně volnosti, nenutíme nikoho sedět od rána do večera v kanceláři, nechávat si schvalovat každou drobnost od nadřízeného. Na druhou stranu to klade vysoké nároky na osobní odpovědnost, protože každý si sám musí hlídat své povinnosti a přemýšlet, čím by mohl přispět. To, abychom se mohli všichni správně rozhodovat, vyžaduje velkou dávku otevřenosti a důvěry jak ze strany vedení, tak ze strany každého člena týmu. Zásadou je, že čím víc má člověk informací, tím větší je pravděpodobnost, že rozhodnutí, které udělá je správné. K problémům se snažíme přistupovat tak, že hledáme řešení, nikoliv viníka. Jsme všichni na jedné lodi a když je v ní díra, není důležité, kdo ji způsobil, ale aby se zalepila.

Musím říct, že tenhle systém není pro každého. Jsou lidé, kteří potřebují mít jasně vymezená pravidla a neradi improvizují. Ti jsou u nás přirozeně nespokojení. Každý si musí najít povolání, kam padne jako správná součástka na své místo ve stroji 🙂

Moje inspirace? Hodně myšlenek mám od Komenského, který se zabýval tím, jak z dítěte vychovat dobrého člověka. Dále pak z křesťanství a buddhismu, což se možná zdá protichůdné, ale je fascinující, že morální principy jsou si v každém náboženství dost podobné. Líbí se mi buddhistický princip, že spořádaná mysl je zdrojem dobra, kdežto neuspořádaná mysl je zdrojem negativity. Na tom se snažím momentálně pracovat. Líbí se mi také křesťanské přikázání “miluj svého bližního jako sám sebe.” Je fascinující, že se často cituje jen první polovina této věty. Mnohým z nás chybí sebeúcta, sebeláska, sebevědomí. To je velká škoda, protože takoví lidé jsou často spokojení se svým životem, ale nevěří, že to mohou změnit.

No a ta nejjednodušší věc je úsměv a slušné chování. Tím se nedá nic zkazit, ale svět je mnohem příjemnější 🙂

Co považuješ za největší úspěch firmy Melvia?

Jak už jsem naznačila, jsou to lidé, moji kolegové. Oni jsou nositeli myšlenek a předávají je dál, našim zákazníkům a dodavatelům. U nás v kanceláři vládne atmosféra vstřícnosti, důvěry a dobrá nálada. Myslím, že to cítí i okolí. To je věc, kterou chceme šířit.

Jaké jsou hlavní plány do budoucna?

Máme skvělý tým a plánujeme vytvořit skvělé místo, které bude naším pracovištěm. Potřebujeme prostory pro sklady, výrobní kapacity, kanceláře… Proto jsme se pustili do stavby nové budovy v Milovicích. Stále hledáme nové dodavatele, kteří doplní naši nabídku, ale cítíme, že potřebujeme zlepšovat služby, které poskytujeme našim zákazníkům. To nám nové prostory ulehčí. Já osobně bych si přála, aby moji kolegové byli spokojeni ve svém zaměstnání a zákazníci byli spokojeni s naší prací. Pak budu spokojená já. Nemyslím si, že je nutné chtít změnit svět 😉

A co ve volném čase? Co ráda děláš a jaké jsou tvoje koníčky?

Mám ráda design, umění a architekturu, ráda chodím do divadla a do galerií. Cvičím jógu a chodím na procházky do přírody se svým pejskem Erikou, to jsou moje pohybové aktivity. Jsem členem spolku Prázdné domy, se kterým se snažíme mapovat prázdné budovy na území ČR a nacházet pro ně využití. V rámci našeho spolku pořádáme vycházky, na kterých bývám průvodkyní. Ráda fotím a čtu, ale na to mi moc času nezbývá. Momentálně hlavně proto, že jsem se znovu pustila do studií.